Jednooký plyšák

10. října 2015 v 17:51 | NikolTheKiller |  Creepypasta
Objevil se v těch největších vedrech, kdy slunce spaluje všechno na zemi po celý den, a tak si všichni mysleli, že má halucinace z úpalu. Ale pětiletá Katrin věděla, co vidí, a byla plně při smyslech, když si s ním hrála. Často dlouho do noci - s přibližně stejně starým, střapatým klukem, co nosil vždy v podpaží odrbaného, vybledlého medvídka, který postrádal levé oko. Sám chlapec měl zapadlé, mrtvolné oči bez života, pod kterými se barvily kruhy, zaplátované oblečení a pohublé tělo. Ano, vypadal děsivě, ale s Katrin, které chyběla jedna noha, takže místo ní nosila dřevěnou protézu a chodila o berlích, si nikdo jiný nechtěl hrát. A navíc klučinu měla ráda. Stavěli spolu hrady z bláta, pokoušeli se lovit ryby na šváby, malovali barevnými křídami po asfaltových silnicích. A to všechno beze slov, nepotřebovali spolu komunikovat. A proto taky Katrin neznala hochovo jméno - nikdy jí ho neřekl, vlastně NIKDY nic neřekl.
Problém byl v tom, že kluka viděla jen Katrin. Dospělí si mysleli, že si ho vymyslela a děti si před Katrin klepali na čelo, ale i přes to se blonďaté děvčátko každý večer šťastně vracelo domů a nadšeně popisovalo, co ten den s hochem hrálo.
Léto uběhlo, a Katrin se svým ''výmyslem'' pořád nepřestávala. Jejím rodičům to začalo být divné. Jezdili s ní na různá vyšetření, ale nikdy se nic neprokázalo - ani to, že si ho vymýšlí, ani to, jestli chlapec existuje, nebo ne. Snažili se jí to zatrhnout, ale marně.
O vánocích to vzdali a doufali, že to Katrin přejde.

Ovšem jak léta minuly, rodiče se stále starostlivěji dívali za malou Katrin opouštějící o svých berličkách dům, aby šla ven se svým kamarádem, který se stále objevoval se svýma mrtvolnýma očima a jednookým medvídkem. A Katrin jím byla čím dál víc posedlá. Pomalu ani nemluvila o ničem a nikom jiném.

Dovršila svého desátého léta, a rodiče se s tím rozhodli skoncovat jednou provždy.

Ráno dívce oznámili, že jedou pryč. Těsně před odjezdem spatřila před domem svého kamaráda. Naléhavě ji ukazoval, aby nejezdila. Navrhla to i rodičům, ale ti ji nevrle odbyli.
Cestou se dívala z okna na kapky, které líně stékaly po skle auta, když spatřila onoho kluka stát při cestě. Rukou jasně naznačoval, aby zastavili. Překvapeně sebou trhla a podívala se dozadu za vzdalující se malou postavičku mizící v dešti, jako vždy se svým medvídkem. V jeho očích Katrin poprvé zahléhla něco jiného než mrtvolnou modř - naléhavost, strach. Prosila rodiče, aby zastavili a vrátili se zpátky. Ignorovali ji.
Potom jej spatřila znova. Tentokrát stál veprostřed cesty a rukou jakoby 'bránil' jejich autu v cestě dál. Projeli jím, jako by byl vzduch i přes to, že Katrin hystericky křičela, ať zabrzdí a čím dál závratnější rychlostí pokračovali ve své cestě. Katrin zpanikařila a začala je prosit, aby zastavili. Marně.
Napotřetí se objevil přímo před ní. Mrtvolné oči na ní naléhavě a smutně hleděly. Dál už si Katrin nic nepamatovala.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 STIAK STIAK | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 8:57 | Reagovat

To je tak krásné a tak smutné...
A to od těch rodičů... Proč ji prostě nenechají? Proč ji nenechají být, proč jim to vadí? To ji nemohou nechat být takovou, jaká je..?

Je to překrásné...

2 Tessí Tessí | 25. července 2016 v 9:28 | Reagovat

Proč to těm rodičům vadí? Já mám taky imaginárního kamaráda a jmenuje se Jessie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.