Widie

3. dubna 2016 v 0:44 | NikolTheKiller |  Creepypasta
Seděla jsem na střeše domu a pozorovala město pod rouškou noci. Byla to krása...nad hlavou hvězdy a pod sebou město. Došla jsem až na okraj střechy jednoho panelového domu a nechala vítr, aby si hrál s mými fialovými vlasy. Jen jsem tam stála a pozorovala světla jedoucích aut, jako by to byly světlušky.
Hodiny kostela začaly odbíjet půlnoc.
Posunula jsem se na kraj střechy tak, až jsem stála jen na patách. Otevřela jsem náruč a nechala své tělo padat dolů k zemi.

Svým zvířecím smyslem jsem automaticky natáhla ruku a chytila zábradlí od balkónu v druhém patře, aniž by mi to nějak ublížilo. Rozhlédla jsem se okolo sebe a spustila se dolů na chodník před dům. Nikde nikdo. Jen já a prázdná ulice.
Pomalým krokem jsem kráčela temnou neosvětlenou ulicí, dokud jsem ve tmě nespatřila siluetu nějakého muže. Jen tam stál a sledoval mě. Prohlížel si mě. Mé svítivé žluté oči, ocas, srst i mé kočičí uši.

Strachem se ani nehýbal, ale když jsem na něj vycenila ostré tesáky, rozběhl se pryč. Nemůžu ho nechat utéct...už po mě policie jde dost dlouho na to, aby mě teď chytla. Rozeběhla jsem se za ním. Běžel vážně pomalu. Ten asi hodně stojí o svůj život. Jedním svižným pohybem jsem před něj skočila, čímž jsem ho i zastavila. Začala jsem se k němu blížit. ale couval pryč. V jeho pohledu jsem viděla skutečný strach a touhu po slitování.
Ne.
Žádné slitování.

Zadíval se do mých žlutých kočičích očí skenujících tmu. Podlomila se mu kolena a tak se stal ještě slabším. Po jeho tváři začali téct slzy.
Bylo mi ho skoro až líto.
Naklonila jsem se k němu s velkým úsměvem na tváři. Začal se strachy klepat.
"Nemusíš se bát...bude to rychlé" odvětěla jsem a pak mu drápy zajela do krku, abych přeřízla hlavní tepnu. Začal velmi vychle krvácet.
Stoupla jsem si a ze svých drápů a prstů jsem olízla trošku teplé krve. Můj poslední pohled byl na jeho bezvládné tělo rychle ztrácející všechnu krev. Prošla jsem skrz krvavou kaluž, která se pořád zvětšovala až jsem nakonec zmizela ve stínech mezi domy.

Ráno našel kolemjdoucí mrtvé tělo bez života. Sledovala jsem ho opět ze střechy. Heh...nikdo si nevěděl rady, jelikož policie našla už desítky mnou zohavených těl. Nikdy mě nikdo neviděl...

Jmenuji se Widie. To je celé jméno. Jsem výsledek genetického experimentu, jehož cílem bylo skřížit geny člověka a zvířete. Přesněji kočky. Mám stavbu těla a orgánů stejnou jako člověk a vnější vzhled, smysly a obratnost kočky. Vnější vzhled je dlouhý ocas, hnědá srst, žluté oči s protáhlou zorničkou, drápy a veliké kočičí uši.

Odpoledne jsem klasicky vyhlížela ze střech panelových domů a jen pozorovala ostatní lidi. Čas od času jsem si hrála s listím, které okolo mě létalo. Po chvíli jsem se přesunula k policejní stanici a vyhlížela jim do okna. S velmi dobrým sluchem jsem i zachytila nějaké to slovo. Prý mají v plánu mě zneškodnit. Heh..to se jim nepodaří. Vždyť nikdo neví jak vypadám, natož jak rychle bych je dokázala zabít.

Pár dní se ve městě nic nedělo. Jenže potom se stalo něco, co bych nečekala. Oni mě vážně hledají. Chtějí mě vážně zabít.
Seskočila jsem ze střechy zas dolů mezi keře, takže si mě nikdo nemohl všimnout. Pomalu jsem se dostávala na takměř opuštěný okraj města. Tam jsem i přežívala...a lidí ubývalo. Končili pod mými drápy.
V noci, na lovu dalších lidí, jsem si všimla osamoceného policisty. Skvělá šance na informování naší milé policie. Vyjela jsem po strážníkovi, takže hned jak jsem na něj skočila, zemřel. Lépe skončit nemohl. Svými drápy jsem mu odřezávala svaly od kostí, trhala šlachy a vyškubávala žíly a tepny. Rozpárala jsem mu břicho a prohrabávala se k orgánům. Ty pomalu pokládala okolo půlky sežraného těla. Po hodině dekorování mrtvoly jsem odešla do černo černé tmy.

Když jsem se dívala na ostatní policisty obdivující tělo omotané střevy, v rukou svírající srdce a játra, a v rozpárané břišní dutině srovnané všechny ostatní orgány, vytvořilo mi to úsměv na tváři. Krása, alespoň pro mě. Oni to tak asi neviděli. Co bylo poté úžasnou věcí je, že sem posílali více policistů, takže mé výtvory nacházeli velmi velmi často a já si to užívala. Jejich zděšené a zhnusené pohledy, které jakoby říkaly "jak může něco takového existovat".

Ten samý den večer jsem potkala menší skupinku policistů. Měla jsem s nimi v plánu to stejné, co s jejich kolegy. Tedy, kdyby po mě nezačali střílet. Stačilo by, kdyby to uměli a alespoň jednou se trefili. Že jim vůbec dávali do rukou pistole. Divim se, že ji nevzali, a nehodili po mně. A co se nestalo? Jeden mladší policista vystřelil a kulka se mi zasekla v noze. S bolestí jsem padla na zem. Všimli si, že jsem oslabená, a že se nemohu hýbat, takže po mně začli střílet všichni. Navíc pak i další, co přijeli po tom, co je opět zavolali. Cítila jsem chladné patrony a kulky, jak mi projíždějí tělem. Jak se zasekávají v mase. V mém břiše, stehnech a krku. Ze všech ran se spustily proudy krve. Po několika vteřinách se pode mnou vytvořila obrovská louže krve.

Ležela jsem na břiše a oddávala se pomalé a bolestivé smrti. Pískalo mi v mých citlivých uších a zatemňoval se mi zrak. "Takže tohle je konec?" vysápala jsem ze sebe a zhluboka vydechla. Policie zkontrolovala mrtvolu a pak ještě volali svým nadřízeným. Označili místo, kde je zakázaný vstup. Když se chystali přikrýt tělo, zažili podle mě celkem dost velký šok. Tělo zmizelo. To mu narostl druhý pár nožiček a odešlo? Heh...ne. Vždyť kočka má devět životů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 17. dubna 2016 v 19:54 | Reagovat

Poznám XD. A koniec znova nesklamal *_*

2 NikolTheKiller NikolTheKiller | E-mail | Web | 19. dubna 2016 v 21:55 | Reagovat

[1]: beru to jako "neni to sračka rozbředlá jak třešňovej průjem...je to jen hrozný" :D ? Lel...co poznáš?

3 ScratchThem ScratchThem | E-mail | Web | 4. května 2016 v 21:49 | Reagovat

Tak to je úplně strašně boží. Ale jako fakt. A ten konec :3 <333

4 NikolTheKiller NikolTheKiller | E-mail | Web | 5. května 2016 v 14:46 | Reagovat

[3]: awwwww mockrát děkuji :3 *málem se zadusila kusem jablka* já ... podle mě to je nic moc, ale jsem strašně ráda, že se to někomu líbí ^^

5 AnabelleTheKiller-TheCannibal AnabelleTheKiller-TheCannibal | E-mail | 3. března 2017 v 16:54 | Reagovat

Naprosto super, ale co jiného jsem čekala že? :D <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.