Černobílá Duha

5. března 2018 v 11:03 | NikolTheKiller |  Různé
Mrazivé ráno, brzký denní čas. Šestou hodinu ranní signalizoval otevírající se vchod do večerky.
Vešla jsem dovnitř, prošla mezi regály, a popadla plechovku, která mi i přes rukavice ochlazovala dlaň.
Prsty jsem prohledávala peněženku. Vyndala jsem z ní zlatavou minci, a zaplatila s ní za 500 mililitrů srdce ničící tekutiny, od které jsem čekala, že mne probere.

Plechovku jsem schovala do brašny, kterou nosívám přes rameno, a z malé kapsy jsem vytáhla krabičku a zapalovač.
Vytáhla jsem jednu bílou cigaretovou tyčinku a držela ji mezi rty, abych ji mohla zapálit. První potáhnutí.
Tlak na hrudi. Kouř vycházející z úst.
Úleva
Antidepresant bez předpisu

Vydala jsem se svou obvyklou dvoukilometrovou trasou do školy. Okolo mě se plazily stíny, a vysmívali se mi za zády.
Opět jsem potáhla s cigarety, a vydechla obláček jedovatého kouře. Ten odhalil stín přede mnou. Usmíval se širokým úsměvem, a sledoval mě bez mrknutí oka, či pohybu koutku. Opět jsem na něj vydechla nepříjemně vonící kouř.
Stín udělal pár kroků, a prošel skrz mě, dále nezastavujíc ve své cestě. Mráz mě bodal do stehen, jako létající jehličky.

Dnešní ráno bylo děsivější než kterákoliv předešlá. Obklopovaly mne stíny, a šeptali si. Mé zlé svědomí, špatná minulost, či deprese a sociální úzkost? Kdo ví. Každým dnem jich je více a více. Bílá světla lamp, aut, či ktérékoliv jiné. Celý svět byl černobílý. Zmrzlá stébla trávy se leskla v onom světle.

Odhodila jsem nedopalek na chodník, blížila jsem se k budově. Vešla jsem skrz hlavní vchod do poměrně děsivé prázdné chodby. Rozsvítila jsem hlavní světla, a zamířila do šatny, kde jsem přezula své kožené boty, a nasadila si své červené kroksy. Krása.
Vrátila jsem se do třídy, kde jsem byla nucena přečkat tento den, stejně jako následující čtyři.
Většinu dne jsme se jakožto umělci věnovali kaligrafii. Seděla jsem samotná na druhé straně třídy od stínů mých spolužáků.

Pozastavila jsem se nad černobílým smutným světem.
Světem plným samoty, bolesti, smutku a žalu. Plným smrti.
Světem postrádající empatii, práva, lásku.. život.

Při mé cestě na toaletu, mě do očí uhodilo něco neobvyklého.
Zrak mi ulpěl na lahvičce parfému, která byla vystavena ve výkladní skříni na straně chodby.
Lahvička ve tvaru lebky, s čtverečkem na zubech, s nápisem "POLICE"...
měla jemnou růžovou barvu.
Zářila jasně jako sladce narůžovělá verze polárky uprostřed temné oblohy.

Vrátila jsem se zpět do třídy, usadila se, a namočila špičku atopera do temné černé tuže, a lehkými tahy jsem začala psát ostré lámané písmo. Přišlo mi divné, jak tuž vybledla.
Očka mi sjela na lahvičku tuže, kterou jsem schledala modrou, jako nebe při soumraku.
Celý text zářil nádhernou modravou barvou.

Bylo to zvláštní. Stíny černého kouře chodily okolo mne, a já opět upadala do deprese a samoty.
Ale na hrudi jsem ucítila teplo. Příjemný pocit.
Zpoza rohu do dveří vešla osoba... mě velmi známá.

Široký růžový úsměv, přenádherné modré oči, na červeno obarvené vlasy, černé džíny, vysoké kožené boty s jasně červenými tkaničkami, a červeno-černou kostkovanou mikinu.
Zvedla jsem se ze židle a doběhla ke dvěřím, přičemž jsem málem zakopla o dřevěný práh.
Padle jsem mu na hruď a on si mě na ni pevně tiskl. Teplo jeho těla, a tlukot jeho srdce, byl jak balzám pro duši.
Cítila jsem, jako by moje začalo znovu tlouct. Na tváři se mi objevil nepatrný úsměv.

Ohnutým ukazováčkem mi zvedl bradu a věnoval mi jemný, ale přesto sladký polibek.
Když jsem otevřela oči, naše třída zářila všemi barvami, a po ulicích jezdila kolona aut barev duhy.

Jediný člověk mi ukázal svět, a jeho celou krásu. Barvy světa, chutě, .. i pocity.
Opět jsem cítila radost, štěstí...a lásku.

"Říkal jsem ti že přijedu. TAK JSEM TADY!"



Určitě všichni máte toho jednoho člověka, který vám dokáže vykouzlit úsměv na tváři, i přes všechny problémy, trable, i smutek, a dokáže váš pochmurný svět opět rozzářit a naplnit radostí. Kraťoučký článek je věnován mé lásce, Fredymu.
Strašně moc tě miluji, a děkuji ti, že tu pro mě vždy jsi.
Miluji tě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.