Pod vlivem

5. března 2018 v 9:53 | NikolTheKiller |  Různé
Mlhavé ráno, další den.
Stále žiji, smrt je můj sen.

Avšak zatím, brzo odejdu pryč!
Lahvička prázdná, to je k smrti klíč.


Léky do úst sypu, bolest v krku cítím,
beru lahev vody, a všechny je zapíjím.

Po ulici se moták, vypadám jak opilec,
rozmazané vidění, špatně dýchám přes límec.

Do školy se dobelhám, do lavice usedám,
pokládám se na lavici, a pomalu usínám.

Mocní se mě křeč, doufám že ta smrtelná,
silnou bolest cítím, i tak je příjemná.

Pomalu se loučím, s celou svojí rodinou,
všechny svině co znám, doufám že zahynou.

Vy za to můžete! Bolest jste mi působili!
Mučili jste! Týrali! K tomu jste mě donutili!

Jako po výstřelu, slyším slova tlumená,
v hlavě smrt mi vříská, jak lokomotiva zplašená.

Zrak se mlčí, temnota vše zžírá,
vnitřnosti mi zevnitř jak kyselina rozežírá.

Už nevidím, jak temná hmota hustá je tma,
stávám se pískem chladného mořského dna.

V něm či hlíně, budu hnít a rozkládat se,
červi budou mě žrát, hodovat a množit se.

Dotek mrazivý, kůže jako porcelán,
tep se zpomaluje, před všemi tu umírám.

Neslyším, nevnímám, abstinence dechu,
srdce usíná, tělo vláčné beze vzduchu.

Kůže bledne, tělíčko chladne a tuhne,
mrtvolka leží, ani prstem už nikdy nehne.

Zpackaný život, kvůli vám umřela...
cesta naděje se před očima zavřela.

Umřu radši, než žít mezi lidmi, jako vy!
Mršiny! Trpěte! Ať vás zaživa roztrhají lvy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.